#PATOLOGIE | Jak jsem málem skončil na patolce

Pátek, prší a mám službu

Už jen tahle věta ve mně vyvolává pocit hrůzy. Abych to trošku rozebral - Pátek - většinou nejhorší den z celého týdne. Zatím nebyl pátek bez komplikací, vždycky se něco posralo. Prší - bohužel jsem ten typ člověka, na kterého počasí působí fakt moc, a tak jsem už od rána měl špatnou náladu. Služba - normálně mám pracovní dobu od 7:30 do 14:30, nicméně pokud jde vše podle plánu, odcházím domů už okolo 12. Avšak když má člověk službu, musí tam zůstat do 14:30 i kdyby měl hotovo už v 9. Je to především kvůli tomu, kdyby přivezli nové tělo a rozhodlo se, že půjde na tkáňovou nebo oční banku, to se pak musí udělat minimálně zevní popis a odebrat vzorky. A celkově je tam člověk spíš při ruce, kdyby někdo něco potřeboval. Jako za normálních okolností by mi to nevadilo, tu službu mít protože člověk si alespoň může dodělat resty nebo nějaké svoje věci, jenže jak říkám, byl fuckin' pátek a pršelo.

Zhruba v 11 jsem měl teda hotovo a šel jsem si dělat svoje věci. Jak se tak blížil čas 14:30, pomalu jsem se začal radovat, že půjdu brzo domů. Samozřejmě to by nebyl páteček aby se něco nestalo. 13:45 zvoní telefon. V duchu si říkám, jestli se mám jít jako zabít nebo dělat, že tu nejsem, nevím. Tajně jsem doufal, že než k němu dojdu, tak přestane zvonit, avšak naše diktátorská sekretářka má fakt výdrž a tak ani deseti sekundové postávání nad telefonem nepomohlo. Zvedl jsem to a z hlasu hrůzy jsem se dozvěděl, že přijeli TŘI kandidáti na tkáňovou banku! Really? Tři? To ti lidi musí umírat tak rychle?! Naštěstí se měl udělat jen zevní popis a pracovníci banky si už zbytek udělají. Tak jsem se teda s lékařem domluvil, že se sejdeme ve 14h na pitevně (čti: lékař přijde nejdříve okolo 14:15). Samozřejmě v práci už nebyl nikdo, kdo by mi pomohl, a tak jsem si musel těla z chlaďáku vytáhnout sám. 

Not for you, honey!

Na patolce máme celkem 13 boxů po 4 šuplících, tedy prostor pro 52 těl plus takový velký "příjimací" chlaďák, takže člověk někdy fakt delší dobu hledá to správné tělo a na to, že se sem tam, ozývají nějaké zvuky z chladících strojů a dalších věcí jsem si už tak nějak zvykl ale to co se stalo v následujících minutách mě fakt odrovnalo. 

Všechny tři adepty jsem teda úspěšně našel a přivezl na pitevnu. Změřil, zvážil. Mezitím přišel doktor a začalo se popisovat. ,,Mrtvola muže....bla bla bla.....posmrtné skvrny takové a makové..." A teď pozor! Došlo na posmrtnou ztuhlost. Když ji chcete zjistit, musíte logicky s těmi končetinami zahýbat. Nejdřív jsem teda pohnul nohama, to bylo cajk, pak ústy, taky v pohodě, pak přišla řada na ruce, takže jsem je jakoby rozpažil od těla, jenže jsem je tak nechal, doktor stál naproti mně. Tím, jak je to tělo ztuhlé a vy s nějakou částí pohnete, tak ta část má tendenci se vracet do původní polohy, takže jak jsem ty ruce nechal rozpažené, tak pravá ruka se začala pomaličku vracet zpět k tělu. Já samozřejmě věnoval pozornost už něčemu jinému. Doktor přemýšlel, já jsem přemýšlel, a tak bylo na pár sekund ticho, v tu chvíli se mě ta pravá ruka dotkla přímo na zadku a vzhledem k tomu, že mi nikdo běžně na pitevně na zadek nesahá, tak jsem se kurva lekl. Výkřik, jak kdyby mi řezali hlavu. V tu chvíli moje tepová frekvence dosahovala nedohledných výšin. Tohle by chtělo panáka! Takže od té doby si dávám pozor, kdo má kde ruce! Myslím, že kdybych tam byl sám, tak budou mít kolegové další den o jedno tělo navíc. 

PS: Říká se, že mrtvých se bát nemusíte, ale už na vás mrtvola sáhla?!

PPS: Nikdy si neplánujte, že v pátek půjdete brzo domů.